„Fotíš taky muže?“ zeptal se mě Tomáš během procházky, kdy jsme společně tvořili.
Málo, odpověděla sem mu, ale ráda bych daleko víc!, ten klid, uzemnění a jasnost, mi dělá moc dobře a je to taková příjemná změna, že když pak fotky upravuji, koukám na ně, cítím z toho tu pevnost.

“Jani….většina z nich jsou asi první fotky, na kterých se opravdu poznávám. Ne jako sebe s maskou, jako na jinejch fotkách, ale sebe. Jako kdybys ostřila někam dovnitř, jestli mi rozumíš…”

Rozumím.
A tak nějak po chlapsku, mám co dělat, abych nebulela.