Příběhy
Portfolio
Bashka
Tenhle nápad vznikl asi před rokem, seděly jsme u kafe, jak jinak, a řekly si, že budeme spolu fotit.
Jí.
Ona měla celkem rychle jasno, brzké ráno, les, probuzení v lese, kafe, cigareta, rudá rtěnka a takový ten pocit, který zná každej, kdo jí zná, tohle je Bashka.
Včera jsme si volaly, kam jedeme nevíme, co budeme fotit úplně nevíme, ale je úplněk a něco spolu prostě vyfotíme, když už to tak dlouho v sobě máme.
Nemusela jsem ji říkat nic.
Jen ji nechat být.
A ona prostě byla nádherná.
A abych už nebyla patetická moc.
Díky, Bashko, za důvěru.
Petra
Vaše rodina mi přijde taková pohádková, 2 skřítci, maminka, která jakoby Popelce z oka vypadla a tatínek, kterému jsou darovány 3 nádherné kočky a je cítit, jak je za to rád.
Letos, v té hluboké trávě, v mlze, která by se dala krájet a v barvách šípku, který vše rozzářil, a který byl ták dobrý!, to jen vyniklo.
Prostě každý rok, radost s Vámi fotit.
“Milá Jani, prohlížíme si to tady pořád dokola, různě se s fotkama chlubím kamarádkám… Ale hlavně si říkám, že jsi nám kromě překrásných obrázků darovala moc prima čas. Přijeli jsme v rozkladu – však víš, rozbitá brada, špatný boty, usnutý děti… A ty jsi nás krásně složila. Naladila. Na pěkný rodinný čas. A Ida nedávno vyprávěla babičce, jak je ta teta Jana báječná, že hází celý šípky do pusy”
Bára
Poslední zatím letošní focení u lomu, byl zavřenej, vlezly jsme tam, málo kdy jsem před focením nejistá, s tebou jsem trošku byla, cítila jsem, že potřebujeme maximální plynutí a důvěru, ve chvíli, kdy jsme spolu přelejzaly pásky, zákaz vstupu, povolilo to, vzala si buben a na celý liduprázdný lom si bubnovala, svým něžným hlasem, do tvé jemnosti a něhy jsem několikrát měla chuť se zabalit, jsi zpívala tu šamanskou píseň.
Vše se pro mě zastavilo, i lom jakoby ztišil, i teď mám z toho slzy v očích, byla to malá magie, kouzlo, nesmírně to sloučilo všechny kousky duše do jednoty.
Sama píšeš, maminka, mamželka, milenka, maceška, amazonka i přístav, tvůrkyně i úplně obyčejná žena.
Jsem vděčná, že některé z tvých tváří jsem mohla spatřit a zachytit.
Jsi nádherná.
Ve všech.
Alena
Tohle focení byl dárek, pro Tebe, protože přeci máš dárky ták móc rada!, a protože přeci bylo úplně jasné, že my 2, když se před a za foťákem potkáme, bude to citlivost na druhou.
A díky, zlato, že jsi vzala i ty své kluky, muže, protože kromě zážitku, který jsem s Vámi měla v lomu, mě tenhle příběh dojímá.
Asi proto, že Tě mám ták móc ráda a protože se k sobě ták móc hodíte.
Anna
Šly jsme jen na procházku, ale to by nesměla být tak krásná a já nesměla tušit, že mě vezme na místo, kde to bude naprosté ončo, jak přijít domů, takže foťák na krku.
Nevím, kolikrát za život se to stane, že potkáš člověka, který od prvního setkání, duše se znají, a ty to víš, beze slov, a pak, ve slovech, jedna společná nebo podobná linie životem za druhou a pak, zase beze slov, cítíš velikou blízkost.
Jak přijít domů.
Tomáš
Fotíš taky muže?, zeptal se mě Tomáš během procházky, kdy jsme společně tvořili.
Málo, odpověděla sem mu, ale ráda bych daleko víc!, ten klid, uzemnění a jasnost, mi dělá moc dobře a je to taková příjemná změna, že když pak fotky upravuji, koukám na ně, cítím z toho tu pevnost.
“Jani….většina z nich jsou asi první fotky, na kterých se opravdu poznávám. Ne jako sebe s maskou, jako na jinejch fotkách, ale sebe. Jako kdybys ostřila někam dovnitř, jestli mi rozumíš…”
Rozumím.
A tak nějak po chlapsku, mám co dělat, abych nebulela.
Andrea
Focení s tebou vzniklo náhodou, takovou tou náhodou, kdy Vesmír chce svést dvě duše dohromady a hledá cestu, myslely jsem na sebe, asi dost intenzivně několik dní, a to jsme se prakticky neznaly, až jsem to nevydržela a napsala ti, že potřebuji marma masáž a čakrovou jógu, a že jsem náhodou nedávno někde vypálila nahlas, shoda jmen, že tě budu fotit.
I teď když koukám na fotky, tvoje krása a hloubka mě odzbrojují, vnímám ten vítr a slyším tvůj hlas spolu s bubnem, kterej je totál úlet do jinejch světů.
